Svatební romance na Chateau Mcely na vlastní kůži aneb svatební koordinátorka nevěstou

Milí přátelé,

ráda bych se představila, jsem Lucie Morozová a pracuji jako Event & Wedding manager na Chateau Mcely. Náš krásný zámek je velmi oblíbeným místem zamilovaných párů a mnoha snoubenců. Vcelku neplánovaně se však moje “pracoviště” stalo i místem mé vlastní svatby, a proto bych se s vámi ráda podělila o svůj svatební příběh.

Bylo tomu již dva roky, co jsme se s přítelem zasnoubili. I přesto, že jsme ze všech stran slýchali nepsané pravidlo „do roka a do dne“, vůbec jsme se tím nezabývali a ani nehledali termín, jak káže svatební etiketa. Dny a týdny v práci utíkaly a my věděli, že do roka a do dne to určitě nestihneme, i když se rodina i přátelé na datum svatby stále ptali. Je pravda, že se mi do toho vůbec nechtělo. Plánovat několik desítek cizích svateb do roka mi opravdu stačilo a říkala jsem si, že tu svoji letos zase nestihnu. Vše musí být přece tak dokonalé, a na to musí mít člověk čas a chuť. Dopadlo to tak, že jsem začala odpovídat něco ve smyslu, že možná příští rok, že letos to už asi nevyjde. S postupem času jsem už i od přítele slýchávala poznámky, že vlastně všechno stojí na mě, že já nemám čas. Organizuju přece tolik svateb pro druhé, ale nejsem schopna zorganizovat tu svoji. Až jednoho víkendu na konci května jsme byli s přítelem na návštěvě u babičky a dědy. Opět jsem slyšela: „A kdy už bude ta svatba?“ Někdo zmínil, že hlavní brzda v této události jsem já. Tehdy pohár mé trpělivosti přetekl a začala jsem přemýšlet jak to napravit a všechny překvapit. Zbytek víkendu jsem přemýšlela o termínu a vhodném místě. Moc dobře jsem však věděla, že i kdybychom našli nějaké vhodné místo, trvalo by spoustu času projít nabídku jídel, možnosti ubytování, rozdělení hostů do pokojů, pročíst svatební smlouvy a vystát si fronty na matrice. A právě na to, jsem v hlavní svatební sezóně neměla čas. Tento argument však doma neprošel a reakcí na tyto výmluvy byla věta: „Tak proč to neudělat u vás na Chateau Mcely?“ Otázka mě zaskočila, najednou jsem neměla výmluvu. V hloubi duše jsem však měla velký strach, že si svou vlastní svatbu v prostředí, kde pracuji, nemůžu v klidu užít. Na druhou stranu jsem ale věděla, že jestli chceme svatbu letos uskutečnit, je to jediná varianta. Prostředí znám jako své boty, znám jeho možnosti, veškeré dodavatele, vím jaká jídla a vína jsou oblíbená a přesně vím, jak to chodí na matrice Loučeň pod kterou zámek Mcely spadá. Pomalu mi docházelo, že to možná není až tak špatný nápad. A i kdybych si to neužila já, věděla jsem, že všichni svatební hosté budou určitě spokojeni. Vím, že náš zámek nabízí opravdu stoprocentní svatební služby. V pondělí jsem přišla do kanceláře, hned jsem se podívala do rezervačního systému a našla jeden jediný volný letní termín, kdy bylo možné zámek exkluzivně uzavřít, aniž bych musela rušit nějakou jinou rezervaci. Ten termín byl čtvrtek 14. 7. 2011. Civilní obřady se na Chateau Mcely konají pouze v pátek a v sobotu. Věděla jsem tedy, že buď to bude církevní sňatek, nebo budu muset dát žádost na matriku o povolení výjimky. Zkusila jsem tedy první variantu, ale pan farář měl daný termín obsazen. Další a jediná zbývající možnost bylo zažádat o výjimku na matrice, která ovšem bývá schválena velice zřídka. Po týdenním čekání jsem dostala pozitivní odpověď. Nyní už jen zbývalo odsouhlasit si svatbu s ředitelem zámku – a i tam jsem byla úspěšná. Mohla jsem tedy přijít domů a říct svému snoubenci: „Miláčku, tak abys věděl, dne 14. 7. 2011 máme svatbu.“ Na jeho tváři se objevil údiv, překvapení, štěstí.

Termín pronájmu zámku a termín obřadu byl odsouhlasen a mohli jsme všem oznámit termín naší svatby. Všichni byli překvapeni a ty dámy, které měly svatbu již za sebou, nevěřily, že se dá za šest týdnů připravit svatba pro 70 hostů. Protože jsem měla v práci červen hodně náročný, věděla jsem, že se své svatbě budu moci věnovat až ke konci měsíce. Důležité byly pozvánky, které připravil můj snoubenec a rezervace fotografa, kterého jsem měla už dávno vybraného. Pak už jen svatební šaty. To byla jediná věc, ze které jsem měla obavy. Představu jsem však měla. Denně prohlížím se snoubenci na zámku svatební magazíny a časopisy, takže inspirace jsem měla víc než dost. Našla jsem si den v diáři, kdy se budu věnovat svatebním šatům. Rozjela jsem se tedy do Prahy. Vešla jsem do prvního svatebního salonu a začala si prohlížet svatební šaty. První, na které jsem ukázala, mi padly jako ulité. Poté jsem vyzkoušela ještě mnoho dalších, ale žádné se mi už tak nelíbily. Po pár minutách v salonu jsem měla jasno a spadl mi kámen ze srdce. Věděla jsem totiž moc dobře, že svatební šaty můžou být největší problém. Teď už zbývalo jen sestavit svatební jídelníček, rozdělit hosty do pokojů a všechny informovat.

Obávala jsem se, jestli je v mých silách zvládnout ve svůj svatební den koordinaci. Svatební dodavatelé mi vyšli velice vstříc, ale uznávám, že se mnou neměli žádnou starost. Sepsala jsem jim přesné požadavky v jednom jediném e-mailu, florista věděl, jaké má připravit květiny, i hudebníci věděli, které skladby a kdy mají hrát. Přiznám se, že plánování vlastní svatby mi zabralo asi 3 hodiny. Bála jsem se spíše toho, že budu pořád pracovat a svatebního dne si vůbec neužiju. Na zámek jsme s partnerem přijeli již o noc dříve a tehdy to začalo romanticky. Po večeři přišla tak velká bouřka, že jsme zbytek noci strávili při svíčkách na zámku uprostřed Svatojiřského lesa. Díky bouřce nastal několikahodinový výpadek proudu. Ráno jsme se probudili a po snídani začaly přípravy. Samozřejmě jsem se jich musela účastnit. Asi do dvanácti hodin jsem pobíhala s mokrou hlavou po zámku, bez make-upu a v džínách. Kolegové na mě koukali s nevyřčenou otázkou - zda jsem se nezbláznila? Ale já nemohla jen tak sedět a koukat. Znáte film Anděl na horách? I na dovolené se pan revizor choval jako v práci. Prostě jsem to musela trochu zorganizovat, rozestavit židle na obřadním místě podle mých představ, aby všechno klaplo dokonale. I když mi kolegové říkali, že mám jen relaxovat a nepracovat, tak já opravdu relaxovala. Jsem trochu puntičkář a z těch desítek svateb přesně vím, co je nejlepší a co nejlépe vypadá na fotografiích. Jakmile jsem věděla, že je vše připraveno a jak má být, a že všichni mají správné informace, mohla jsem se jít připravovat já. Byla jsem sama zvědavá, jaké to všechno bude, zda budu nervózní a zda budu u obřadu dojatá. Přece jen jsem věděla, kdo nás bude oddávat, jakou bude mít řeč a jak to bude všechno vypadat. Nervózní jsem začala být asi 30 minut před obřadem, kdy jsme finalizovali make-up a účes. Jakmile jsem se za pomoci naší terapeutky Petry a pokojské Ilonky začala soukat do svatebních šatů, začala jsem si uvědomovat, že hlavním účinkujícím jsem já sama. Že stojím v Legendě a najednou mi všichni kolegové pomáhají a chtějí, aby všechno klaplo a měli jsme nezapomenutelnou svatbu – prostě tak, jako se celý tým Chateau Mcely snaží vždy. Koordinace samotného obřadu se ujala má kolegyňka Karla, která to zvládla opět bravurně. Z mého svatebního apartmá mne nedoprovázel jen můj tatínek, ale i zástup mých kolegyň pokojských. Bylo skvělé, jak mě všichni z týmu podporovali. Bylo vidět, že tu emoci sdílí se mnou. Najednou mi došlo, že jsme na zámku jedna velká rodina. Ve svatební den jsem kolem sebe měla opravdu jen ty nejbližší a tu podporu jsem viděla všude, kam jsem se podívala. Bylo to něco opravdu výjimečného. Samotný obřad byl nádherný. Oddávající paní Knytlová a matrikářka paní Kohoutová pro nás připravily výjimečný obřad. Bylo cítit, že i pro ně je to více osobní a chtěly, ať mám tu nejkrásnější svatbu na zámku. Bylo to romantické a dojemné. Téměř všichni kolegové se přišli na obřad podívat. Ti, co nemohli přijít na obřad, pokukovali alespoň z oken zámku. Po obřadu nás čekalo fotografování. Tímto bychom chtěli s manželem moc poděkovat Štěpánu Vrzalovi, který nám udělal nádherné fotografie v zámeckém parku plné romantiky a zároveň vtipu. Hostina byla výtečná, grilované prasátko se moc povedlo a všichni svatební hosté byli velice spokojeni jak s jídlem a pitím, tak i se samotnou obsluhou. Kolega Aleš se o nás staral až do ranních hodin.

Ačkoliv jsem měla trochu obavy z toho, že si svatbu „v práci“ neužiji, ani trochu nelituji toho, že jsme si pro náš den D vybrali právě Chateau Mcely. Mohla jsem si vyzkoušet roli nevěsty a tím být nyní při svatbách vždy o krok dále, než jsou snoubenci. A díky týmu Chateau Mcely jsem měla tu nejkrásnější svatbu, o které může snít každá slečna. Tímto ještě jednou moc děkuji všem za podporu a péči během mého krásného svatebního dne. Fotografie z naší svatby si můžete prohlédnout zde.

Lucie